Ještě nedávno jsme se v řadě firem potkávali s tím, že jejich manažer lidských zdrojů – říkalo se mu personalista - byl především odborníkem na překonávání nástrah zákoníku práce, spadala pod něj mzdová účtárna a vedle toho se staral o nábor nových lidí a zajišťoval pro zaměstnance firmy předepsaná školení. Stačí dnes takovýto styl řízení lidských zdrojů k udržení konkurenceschopnosti?

Ženy manažerky - proč je jich stále v byznysu méně, než mužů? Nad možnými důvody se zamýšlí autorka následujícího článku.

… a své emoce si nechte na doma! Naštěstí se tato věta v managementech organizací neslyší v dnešní době tak často, jako tomu bylo ještě před 10 – 20 lety. Jak je to dnes?

V současné době se zdá, že strukturované a analyticky vymyšlené nástroje pro koordinaci práce a lidí ztrácejí účinnost a novou organizační formou se stále častěji stávají týmy. Jejich využití má však své podmínky, bez jejichž naplnění nepřinesou očekávané výsledky.

Zkušenost z firem, že manageři sice pokládají práci s lidmi za důležitou, ale ve skutečnosti se často a možná i raději věnují výkonným činnostem, se opakuje tak často, že se lze těžko vyhnout potřebě hledat vysvětlení, čím to je.