Ještě nedávno jsme se v řadě firem potkávali s tím, že jejich manažer lidských zdrojů – říkalo se mu personalista - byl především odborníkem na překonávání nástrah zákoníku práce, spadala pod něj mzdová účtárna a vedle toho se staral o nábor nových lidí a zajišťoval pro zaměstnance firmy předepsaná školení. Stačí dnes takovýto styl řízení lidských zdrojů k udržení konkurenceschopnosti?